• Co byla čínská komunistická revoluce?
• Etapy čínské komunistické revoluce
• Příčiny čínské komunistické revoluce
• Důsledky komunistické revoluce
• Význam čínské komunistické revoluce
• Vůdci čínské komunistické revoluce

Vysvětlujeme, co byla čínská komunistická revoluce, její příčiny, fáze a důsledky. Také jeho hlavní vůdci.

Čínská komunistická revoluce založila v roce 1949 Čínskou lidovou republiku.

Co byla čínská komunistická revoluce?

Je známá jako Čínská revoluce z roku 1949, Čínská komunistická revoluce na konci čínské občanské války. Tento konflikt, který začal v roce 1927, postavil čínské nacionalisty z Kuomintangu nebo KMT, vedené generalissimem Čankajškem, s příznivci Komunistické strany Číny vedené Mao Ce-tungem.

Revoluce je považována za zahájenou v roce 1946, po konci roku 1946 WWII a japonská invaze do Číny, což je důvod, proč byly obě strany, nacionalistická a komunistická, nuceny souhlasit s příměřím a vytvořit společnou frontu proti invazní armádě. Ale když bylo tohoto cíle dosaženo, napětí mezi nimi znovu vzplanulo.

Jednání, která se pokoušela zabránit obnovení občanské války, selhala. Po několika letech bojů komunistické síly ovládly zemi a vyhnaly nacionalisty na ostrov Tchaj-wan. 1. října 1949 byla vyhlášena Čínská lidová republika, jejíž existence a socialistický režim r. vláda vydrží dodnes.

Etapy čínské komunistické revoluce

Čínskou komunistickou revoluci lze rozdělit do následujících chronologických fází:

• Konec jednání mír v roce 1946. V této fázi čínská občanská válka pokračovala navzdory úsilí Spojených států a USA Sovětský svaz za zprostředkování mezi stranami a dosažení smíšené vlády, která by jim zabránila ve vzájemné konfrontaci, protože Sověti otevřeně podporovali čínské revolucionáře. Už se daly dýchat bipolární větry studené války kraj, protože jak USA, tak SSSR spory o oblast čínského vlivu.
• Nacionalistická ofenzíva (1946-1947). První hnutí po zhroucení jednání bylo nacionalistů, kteří napadli Mandžusko a čínský sever a zmocnili se 165 města, navzdory protestům USA, které dokonce pozastavily prodej zbraní čínské vládě na 10 měsíců. Na konci téhož roku Čínské národní shromáždění vyhlásilo demokratickou ústavu, aniž by se na něm podíleli komunisté. Vojenská převaha nacionalistů trvala až do dubna 1947, kdy pokusy o rozdrcení protivníka selhaly a jejich ofenzíva definitivně ustala.
• Komunistický protiútok (1947-1948). V polovině roku 1947 došlo k obratu v osudu válka, a proběhly první účinné protiútoky Mao Ce-tungovy Rudé armády, které dobyly zpět města a uvrhly morálku jejich nepřítele, rozpoutaly masové zběhy a dezerce.
• Rozhodující komunistická vítězství (1948-1949). Nápor komunistické armády zvrátil průběh války a obnovili Mandžusko, způsobili svým protivníkům téměř půl milionu vojenských ztrát a koncem roku 1948 ovládli celý severozápad země. Jejich schopnost posílit své pozice a morálku byla oslabena půdyNacionalisté utrpěli řadu zvláště významných porážek, jako byla bitva u Huai-Huai, Liao-Shen a zejména bitva u Xuzhou. Ke konci roku 1948 byla situace otevřeně nakloněna komunistům a nacionalistický generál Čankajšek požádal o obnovení jednání s žádostí o podporu evropských velmocí, SSSR a USA. Všichni jeho výzvu odmítli.
• Závěrečná ofenzíva. Poté, co komunisté obsadili Peking, císařské hlavní město Číny, už naservírovali talíř. Po krátkém a neplodném období vyjednávání s nacionalisty vstoupili v dubnu do Nankingu, bývalého hlavního města ROC, a převzali plnou kontrolu nad zemí. 1. října vyhlásili novou komunistickou republiku a jejich nepřátelé se uchýlili na ostrov Tchaj-wan, kde léta čekali na komunistický útok.

Příčiny čínské komunistické revoluce

Mao Ce-tung vedl čínské komunisty s podporou Sovětského svazu.

Příčiny čínské komunistické revoluce je třeba hledat ve složité síti vztahů, které existovaly od pádu dynastie Ching na počátku 20. století.

Země byla rozdělena mezi republikánské zastánce demokratické a kapitalistické Číny se silnými evropskými vlivy, které táhly kolonialistický vztah, kterým Čína žila po staletí; a následovníci komunismus Sovětský svaz Mao Ce-tunga, který usiloval o obhajobu čínského rolnictva a zrušení společnosti lekce.

Takto viděno samotná čínská občanská válka vedla ke komunistické revoluci, zvláště když se do toho začaly vměšovat světové mocnosti dvacátého století, které si chtěly zaručit spojence v Číně: máme na mysli SSSR a Spojené státy, které otevřeně, resp. tajně zvýhodňovali diplomaticky, ekonomicky a vojensky své preferované strany.

Zhoršení vztahů mezi ROC a Spojenými státy tedy bylo významným faktorem při naklánění vojenské rovnováhy směrem ke komunistům.

Připočteme-li k tomu sovětskou podporu a dodání zbraní zabavených v Mandžusku japonské armádě během druhé světové války komunistům, pochopíme, že za vítězstvím komunistů, ke kterému došlo v roce 1949, byla velká mezinárodní odpovědnost.

Důsledky komunistické revoluce

Komunistické vítězství v čínském konfliktu mělo za následek vymýcení stávající republiky a přinucení jejích představitelů odejít do exilu. Maovy jednotky se zmocnily politické moci a oznámily vytvoření Čínské lidové republiky.

Tento nový stát byl komunistický a autoritářský, kde vystupoval Mao Vůdce politické a duchovní. Tím také skončila čínská občanská válka a položily základy pro nadcházející čínskou kulturní revoluci vedenou samotným Mao Ce-tungem.

Význam čínské komunistické revoluce

Čínská revoluce z roku 1949 je vysvětlením toho, proč je Čína po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 jedinou velkou komunistickou mocností konce dvacátého století. Navíc to byla jedinečná historická událost, která poznamenala osud mezinárodní politiky na celá desetiletí. přijít.

Jak komunistická Čína nabývala na mezinárodním měřítku stále většího vlivu, stala se vzorem kromě toho, který převládal v Sovětském svazu. Od té doby se tomu říkalo „maoismus“ a byl replikován v dalších sousedních zemích, jako je Kambodža, s katastrofálními výsledky.

Vůdci čínské komunistické revoluce

Čankajšek vládl Tchaj-wanu až do své smrti.

Hlavními vůdci každé frakce během čínské komunistické revoluce byli:

• Mao Ce-tung / Mao Tsé-Tung (1893-1976). Čínský vůdce komunistické frakce a nejvyšší vůdce Komunistické strany Číny po vzniku lidové republiky v roce 1949. Od rodina Jako rolnická dívka bojovala od mládí proti japonským vetřelcům a poté proti nacionalistům, kdysi přesvědčená, že její zemi zachrání jedině komunismus. Vyhlásil svou vlastní verzi marxismus-leninismus, přizpůsobený zvláštnostem společnost Čína, která vyústila v brutální autoritářství a model rozvoje za zavřenými dveřmi, což sehrálo důležitou roli v tom, že se Čína stala velmocí, jakou je dnes.
• Čankajšek (1887-1975). Vojenský a politický vůdce čínských nacionalistů oponoval Mao Ce-tungovi, nástupci Sunjatsena, který byl zakladatelem strany Kuomintang. Po porážce komunisty v občanské válce se uchýlil na Tchaj-wan a vládl až do své smrti a čekal na pád komunismu a příležitost obnovit republikánskou Čínu.
• George Marshall (1880-1959). Americký voják, který byl za druhé světové války náčelníkem generálního štábu armády a autorem ekonomického plánu, který nese jeho příjmení („Marshallův plán“) na rekonstrukci 18 zemí Evropa po skončení války.To mu vyneslo Nobelovu cenu míru v roce 1953. Byl emisarem Spojených států v Číně, aby prostředníkem mezi konfrontujícími frakcemi, ale v roce 1947 se stáhl, když si uvědomil, že žádná z nich neoceňuje jeho přítomnost a raději ukončil konflikt pomocí zbraní.