Vysvětlíme, co jsou právní úkony a skutečnosti, čím se odlišují, jejich charakteristika, klasifikace a příklady.
Co jsou právní úkony a skutečnosti a čím se liší?
V jazyce Že jo, často hovoříme o právních skutečnostech a právních úkonech, dva koncepty které označují různé referenty v pořadí judikatura, a to by mělo být definováno samostatně.
Právní skutečností je v prvé řadě jakákoli událost, jev nebo jednání přírodního nebo lidského původu, o kterém se příslušní zákonodárci domnívají, že vyvolává právní účinky nebo následky, jako je vznik, změna nebo zánik práv a povinností.
Jinými slovy, právní skutečnost je cokoli, co může nastat a mít právní následky, podle toho, co je v některých typizováno zákon, pravidlo, zvyk nebo vyhláška.
Právní skutečnosti jsou proto nesmírně rozmanité povahy a jsou klasifikovány podle svého přirozeného a lidského původu v závislosti na tom, zda jsou důsledkem lidského jednání či nikoli. Právní úkony jsou druhem právní skutečnosti, jak zanedlouho uvidíme. Příklady právních skutečností jsou: smrt, narození jednotlivce, vyhlášení války, přírodní katastrofa, zdravotní katastrofa.
Právní úkony jsou ze své strany rovněž právními skutečnostmi, vždy však dobrovolnými, které mají vyvolat v souladu se zákonem právní následky, ať už ke vzniku, změně či zániku práv a povinností.
Proto jsou vždy ovocem Vůle a vyžadují přítomnost tří základních prvků: jednoho nebo více subjektů, které vyjadřují svou vůli, předmět nebo účel právního úkonu a právní vztah to je svazuje.
V mnoha zákony, právní úkony jsou klasifikovány podle různých kritérií, jako jsou:
- Podle typu působení je lze rozdělit na pozitivní a negativní. První spočívají v provedení nebo provedení úkonu (např. vykonávání zaměstnání), zatímco u druhých je vyžadováno jeho opomenutí nebo zdržení se (neobcházení se například s osobou, která podala předběžné opatření).
- Podle počtu zúčastněných stran je lze rozdělit na jednostranné a dvoustranné. V prvním případě zasahuje vůle jedné strany (např. závěti), zatímco v druhém je nutný souhlas dvou nebo více stran (jako např. kupní smlouvy).
- Podle vztahu k právu je lze rozdělit na formální a neformální. První vyžadují dodržování zákona v souladu s jeho formálními náležitostmi (jako např Smlouva o dílo), zatímco posledně jmenované nevyžadují k platnosti žádnou vážnost (jako je například ústní dohoda mezi stranami).
- V závislosti na rozložení závazku je lze klasifikovat jako bezplatné a nevýhodné. V prvním případě připadá závazek na jedinou stranu nebo jednotlivce podle principu liberálnosti (jako například v případě darování), zatímco v druhém jsou závazky reciproční a oba subjekty jsou zavázány současně. (jako např. v případě nájemní smlouvy).
Rozdíl mezi fakty a právními úkony
Zásadní rozdíl mezi právními skutečnostmi a právními úkony souvisí podle většiny zákonů se vznikem události, která právní následky vyvolává.
Je-li tato událost přirozená nebo společenská, aniž by do toho přímo zasáhla vůle jedné ze stran, je to považováno za právní skutečnost. Naopak do právního úkonu zasahuje výslovná vůle stran, které se konkrétního právního následku domáhají.
Například: dítě při narození získává určitou řadu práv, která jsou zaručena zákonem a legální systém, aniž by o ně musel výslovně žádat (jelikož tak mimo jiné zatím učinit nemůže), jako např. právo na státní příslušnost. Jeho narození je tedy právní skutečností.
Pokud si však tatáž osoba později přeje uzavřít novou státní příslušnost a vzdát se státní příslušnosti, kterou získal při narození, budeme místo toho u právního aktu, protože v tomto případě výslovná vůle jednotlivce zprostředkovává právní následek. které si přeje získat.: zánik jejich národnosti a získání jiné.