• Co je mezinárodní právo veřejné?
• Dějiny mezinárodního práva veřejného
• Prameny mezinárodního práva veřejného
• Předměty mezinárodního práva veřejného
• Charakteristika mezinárodního práva veřejného
• Principy mezinárodního práva veřejného
• Soukromé mezinárodní právo

Vysvětlíme, co je mezinárodní právo veřejné, jeho principy a další charakteristiky. Také mezinárodní právo soukromé.

Mezinárodní právo veřejné usiluje o mírové řešení konfliktů.

Co je mezinárodní právo veřejné?

Mezinárodní právo veřejné je odvětví práva zabývající se mezinárodními vztahy mezi Stát a mezinárodní předměty. Je to právní rámec, kterým se řídí mezinárodní společenství, aby bylo zaručeno mír a spravedlivé řešení konflikty které mohou vyplynout z jejich vzájemných vztahů.

V této základní perspektivě se liší od mezinárodního práva soukromého. Na rozdíl od jiných právních odvětví se mezinárodní právo veřejné zabývá právním zprostředkováním mezi suverénními subjekty.

V důsledku toho se nejedná o donucovací právní řád, jak je tomu u právního aparátu v každé konkrétní zemi. Naopak, je hlavně koordinační, to znamená, že se snaží vést konflikt pravidelnými, mírovými a spravedlivými kanály.

Umožňuje tak konstrukci předpisů přijatých všemi účastnickými státy, kterým se dobrovolně zavazují podřídit. Uvedené normy by mohly mít dokonce nadústavní hodnost, jako je tomu v případě Lidská práva Základy.

Dějiny mezinárodního práva veřejného

Od pradávna existovalo válka mezi různými národů a lidské civilizace v jejich boji o kontrolu zdrojů nebo rozšíření jejich kultur Y náboženství. Nicméně, ve většině konfliktů Dějiny existoval jakýsi minimální právní řád.

Může to být neformální nebo založené na zvyk, kterým se řídí chování "Normální" v konfrontaci a ti, kteří jsou považováni za ohavné. Ve skutečnosti tím, že se odvolal na tento typ pravidel, často náboženského původu, bylo možné podepsat mír mezi říšemi ve válce nebo se alespoň dohodnout na podmínkách nějaké formy čestné kapitulace.

Nejstarší pojednání tohoto typu pochází z mezopotámské antiky a zahrnuje tzv města Lagašové a Umma Chaldejci kolem roku 3200 př.n.l. C. Tato smlouva by jim umožnila opravit své hranice na konci války.

Na druhou stranu, prvním novodobým případem tohoto typu mezinárodní právní instance byl případ The Claims of Alabama na konci americké občanské války, který projednával soud v Ženevě.

Jak už to ale bývá, mezi autory panuje rozpor ohledně konkrétního původu mezinárodního práva veřejného. Někteří ji považují za starou jako samy lidské národy, které se dohodly na podmínkách obchodování nebo směny primitivního zboží.

Jiní autoři naopak předpokládají jeho formální počátek od 16. nebo 17. století, kdy se suverénní národy formálně jevily jako ochotné se k sobě vztahovat z hlediska právní rovnosti, jak se stalo v roce 1648 s vestfálskými smlouvami.

Prameny mezinárodního práva veřejného

Mezinárodní právo veřejné má jako prameny různé a rozmanité smlouvy podepsané státy bilaterálně nebo multilaterálně, jako jsou pakty, úmluvy, memoranda, společná prohlášení atd., jakož i takzvané mezinárodní zvyky, které státy v praxi uznávají. a podle obecných zásad že jo.

K tomu je třeba přidat právní dokumenty pocházející od mezinárodních soudů a mnohostranných právních organizací (jako např OSN), které slouží jako prostředník v místních a regionálních konfliktech a poskytují právní rámec vzájemného porozumění mezi národy ve sporu.

Předměty mezinárodního práva veřejného

Organizace jako OSN jsou subjekty mezinárodního práva veřejného.

Předměty mezinárodního práva veřejného jsou:

• Národní státy, řádně uznané svými vrstevníky a mezinárodním společenstvím jako takovým.
• Mezinárodní organizace pro zprostředkování a mezinárodní dohody, jako je Organizace spojených národů, Mezinárodní organizace práce atd.
• Válčící společenství a národně osvobozenecká hnutí, v některých případech, kdy jsou uznáváni jako političtí, a nikoli kriminální aktéři.
• Fyzická osoba jako pasivní subjekt mezinárodního práva z něj získává povinnosti a práva.

Charakteristika mezinárodního práva veřejného

Mezinárodní právo veřejné je založeno na dohodě, že vztahy mezi národy musí být vzájemně prospěšné a že mají vždy přednost před válkou.

Uvedené vztahy spoluprácerivalita nebo směna se proto musí řídit dobrovolnými smlouvami, kterým se musí podřídit všechny země, které je podepíší, protože uvedený řád je nezávislý na tom, kdo uplatňuje jejich práva. vlády.

Instance mezinárodního práva veřejného jsou tedy decentralizovanými a minimálně donucovacími orgány, dynamickými a obdařenými určitou relativitou s ohledem na mezinárodně právní povinnosti, to znamená, že je lze vždy vyjednat a podřídit politické práci.

Principy mezinárodního práva veřejného

Principy mezinárodního práva veřejného prosazují především právo na suverenitu národů. To znamená, že dohodou s jinými zeměmi nebo podpisem mezinárodních smluv neobětují své autonomie a právní sebeurčení, ale spíše dohodou o prostoru pro mezinárodní mediaci, který umožňuje dosažení vzájemných dohod.

Z tohoto důvodu mnoho autorů zpochybňuje právní povahu tohoto odvětví práva, protože v zásadě neexistuje žádný mezinárodní orgán, z něhož by mezinárodní právo vycházelo a který by mohl přimět státy, aby je dodržovaly, ale budou výsledkem dobrovolného dohoda národů.

Další základní pravidla mezinárodního práva veřejného v současném světě jsou:

• "Právo" na válku. Stejně jako existují mírové zákony, existují také zákony, které upravují, co je přijatelné ve válečné situaci, a které legitimizují použití ozbrojené síly jedním státem proti druhému. Tyto podmínky jsou trojí: při obraně vlastní národní bezpečnosti, ve službách mnohostranné mise kolektivní bezpečnosti nebo „mírových sil“ mezinárodního orgánu, jako je Organizace spojených národů, nebo když se tak děje ve službách regionálního úřadu. odpovědný za zajištění míru.
• Zacházení s cizinci. The zákon který nařizuje respekt k ambasádám, konzulátům a diplomatickým zastoupením různého typu, které poskytují služby svým krajanům na cizí půdě a které mohou zprostředkovat konkrétní právní akce týkající se občanů vaší národnosti.
• Základní lidská práva. Nad jakoukoli jinou smlouvou stojí dohoda o základních právech lidská bytost a trestání těch, kteří je porušují, je jedním z nejvíce všeobecně přijímaných a obhajovaných přikázání Mezinárodní organizace míru.

Soukromé mezinárodní právo

Dvě hlavní odvětví mezinárodního práva, veřejné a soukromé, se od sebe liší tím, že se zajímají o legislativa mezinárodní z různých úhlů pohledu. Mezi nimi existuje rozdíl analogický tomu, který existuje uvnitř judikatura mezi soukromé právo a veřejné právo.

Zabývá se mezinárodním právem soukromým právní vztahy z populace z různých zemí. Mezinárodní právo veřejné se ze své strany zabývá vztahy mezi různými zeměmi a státy, jako jsou územní konflikty nebo spory mezi jejich zeměmi. suverenity.