• Co je věk měděný?
• Počátek doby měděné
• Charakteristika doby měděné
• Ekonomie doby měděné
• Společenská organizace doby měděné
• Konec doby měděné

Vysvětlíme, čím byla doba měděná v pravěku, její ekonomika, sociální organizace a další charakteristiky. Také jeho začátek a konec.

Měď byla prvním kovem, který se lidé naučili tavit.

Co je věk měděný?

Doba měděná, eneolit ​​nebo chalkolit je obdobím r prehistorie který sloužil jako přechod mezi obdobím neolitu (asi 8 000 - asi 3 500 př. n. l.) a Doba bronzová. Označuje začátek Stáří kovů (cca 5 000 - cca 1 000 př. Kr.). Jak již název napovídá, jednalo se o etapu charakterizovanou výskytem první kov spravované společností lidská bytost: měď.

Časové okraje těchto období jsou pouze přibližné, protože technologický pokrok každé prehistorické fáze nebyl na celé planetě homogenní. Doba měděná je tedy spojena s objevem původní mědi lidstvem, které nevědělo o procesech tavení a přistoupilo k manipulaci s ní kladivem a chlazením.

S postupem tohoto období se však z rukou keramiky a výpalu objevily nové postupy, které daly vzniknout vzniku metalurgie a možnosti dosáhnout slitiny. Tímto způsobem lidstvo později objevilo bronz a vstoupilo do druhé fáze Stáří kovů: Doba bronzová.

Počátek doby měděné

Před formálním začátkem doby měděné se s tímto kovem již v některých oblastech jižního Turecka a severního Iráku manipulovalo pomocí studené nebo mírně zahřáté práce. Důkazem toho jsou měděné přívěsky nalezené v jeskyních Shanidar v pohoří Zagros, jejichž výroba se odhaduje kolem roku 9500 před naším letopočtem. C., tedy prvních stupňů neolitu.

Ale první řádné důkazy o manipulaci s mědí byly nalezeny v Anatolii a jižním Kurdistánu, oblastech bohatých na tento minerál. Skládaly se z měděných strusek, tedy zbytků z její úpravy, pocházejících někdy z doby kolem 6000 př. Kr. C.

Obyvatelé této oblasti nebo jiných sousedních zemí si kovu evidentně vážili a rychle se ho naučili tavit, jak dokazují nálezy z doby kolem roku 4000 před naším letopočtem. C. na současných územích Pákistánu, Indie, Izraele a Jordánska. Během tohoto tisíciletí se produkce mědi stala masivní v Eurasii a na Balkáně a dosáhla až Starověké Řecko a odtud do dalších regionů Evropa.

Pokud jde o jeho část, v americký kontinent použití mědi se projeví mnohem později, kolem roku 1 000 před naším letopočtem. Jeho použití se rozšířilo zejména na bolivijské a peruánské vysočině.

Později byl používán ve formě slitin se stříbrem a zlatem v roce 500 před naším letopočtem. C., v současných oblastech Kolumbie a Peru. Domorodé kultury však v kovu neviděly jeho potenciál pro výrobu náčiní nebo nástrojů a raději jej využívaly dekorativním nebo rituálním způsobem.

Charakteristika doby měděné

Masivní a řemeslné využití mědi je samozřejmě nejtypičtějším a nejcharakterističtějším znakem této etapy, a to natolik, že jí dává jméno. Zpočátku se používalo v čistém stavu, díky čemuž nebylo o nic lepší než jiné pazourkové nebo obsidiánové nádobí.

Ale kromě toho se toto období vyznačovalo:

• Nárůst a intenzifikace lidské výroby v důsledku začleňování nových měděných nástrojů a nových techniky zemědělský.
• Větší sociální stratifikace, kvůli větší specializaci výroby, zejména v řemeslných živnostech.
• Znatelný nárůst výměn a komerce mezi sousedními prehistorickými kulturami.
• Objevení se nových způsobů okupace území starověkými civilizacemi, které představovaly a ekonomika méně domácí a více integrovaní, pod mandátem místních náčelníků, kteří udrželi vyrobený přebytek.
• Prehistorické společnosti dosáhly proto-urbánní úrovně, zejména ve Středomoří, a z tohoto důvodu jsou dnes považovány za předstátní, protože později daly vzniknout vzniku tzv. Stav.

Ekonomie doby měděné

Kromě mědi se pro praktické a rituální účely používala keramika.

Vzhled mědi s sebou přinesl nové ekonomické možnosti, a to nejen výrobní. Na jedné straně to umožnilo výrobu nových nástrojů a na druhé straně zvýšilo výměnu, protože keramika se v tomto období nesmírně rozvinula.

Nádoby, ozdoby, přívěsky a zbraně se vyráběly a obchodovaly s tím, jak se kov stal zdatnějším. Kolem roku 3000 př.n.l Tavení mědi začalo být masivní, a proto se objevily její hlavní slitiny s arsenem a dalšími kovy.

Na druhé straně byly v této fázi zavedeny nové zemědělské techniky, jako je orba a zavlažování. Vinná réva a olivovník byly domestikované, což spolu se vzhledem vozíku či vozíku vedlo v chov dobytka k takzvané revoluci odvozených produktů díky použití mléka a hrubé síly dobytka a vlny ovcí a velbloudů.

To vše znamenalo krok kupředu v konstituování propojených místních ekonomik, čímž došlo k překonání domácích modů neolitu.

Společenská organizace doby měděné

Doba měděná byla obdobím, ve kterém lidstvo nabylo na sociální složitosti v důsledku toho Změny v rozmanitosti a velikosti produkce. Nové modely vedení, silnější stratifikace společnosti a pro toto období byl charakteristický výrazný nárůst ekonomických, sociálních a kulturních výměn.

To s sebou přineslo evidentní demografický nárůst, který mnohé rozšířil, nuklearizoval a stabilizoval populace. Tak začala cesta, která později vedla ke vzniku prvních států.

Na druhou stranu metalurgie přinesla nové nápady kolem materiálů a jejich přeměn. Jeho dopad na civilizační imaginárnost by mohl dát podnět ke vzniku nových božstev spojených s kovárnou a kovy, stejně jako mužských válečnických božstev, vytlačujících tradiční neolitické bohyně-matky, typické pro zemědělskou nebo proto-zemědělskou společnost.

Konec doby měděné

Ovládnutí mědi a jejích nových možností legování, jakmile byla objevena nejzákladnější metalurgie, vedlo k získání nových materiálů. Byly vytvořeny silnější formy mědi a nové slitiny, které dnes známe jako bronz (měď legovaná cínem).

Tato událost označuje konec doby měděné a začátek doby bronzové. Odhaduje se, že se to stalo kolem roku 4 000 n. l. C. na Středním východě a po celý rok 3 000 a. C. v Asie a Evropě.