Vysvětlujeme, co to je být introvert, rozdíly s plachostí a vlastnosti někoho introverta. Také, co je to být odchozí.
Co je to být introvert?
Říká se o někom, kdo je introvertní, když má obecné rysy osobnost inklinují k požitku ze samoty, reflexe a introspekce a méně k vnějšku nebo ke kontextům intenzivního socializace. Jinak řečeno, introverti jsou ti, kteří si dobíjejí emocionální a psychickou energii sami, opak takzvaných extravertů nebo extrovertů.
Introverze i extroverze jsou osobnostní typologie formuloval švýcarský lékař a psycholog Carl Gustav Jung (1875-1961) ve svém díle z roku 1921, Psychologische Typen ("Psychologické typy"). Tam navrhuje existenci dvou „pólů“ osobnosti: toho, který tíhne k vnitřnímu světu (introvertní, to jest nalitý dovnitř) a toho, který tíhne k vnějšímu světu (extrovert, tedy vylité).
Kromě toho Jung spojil tyto póly se svými čtyřmi hlavními funkcemi vědomí: dvěma z nich soudící nebo racionální, což by myslel a pocit; a dva vjemové nebo iracionální, což by byla intuice a pocit. Proto, pokud jde o přístup Introvertní Jung identifikoval čtyři různé psychologické typy:
- Introvertní myšlení. Osoby kteří mají jako zkušenostní prioritu pochopení svého vlastního bytí a kteří mají tendenci klást otázky a ponořit se do říše svých představ, aby ji prozkoumali.
- Introvertní pocit. Lidé s malým přístupem k ostatním, kteří obecně žijí oddaně svým vášním, jako jsou hudebníci a umělci, a mají tendenci promítat atmosféru autonomie.
- Introvertní pocit. Tichí lidé, kteří žijí zaměřeni na svůj emocionální svět, zabývají se svými vnitřními pocity. Mají tendenci upřednostňovat smyslové dojmy před jakýmkoli jiným typem Zkušenosti.
- Introvert-intuice. Zasnění lidé a oddaní vnitřním vizím, často náchylní k esoterice a hledání duchovní či náboženské transcendence.
Všechny tyto typy osobnosti mají společné upřednostňování vnitřního světa před světem sociálním, takže popisují reflektivní, introspektivní a do sebe zahleděné formy osobnosti.
Charakteristika introverta
Obecně řečeno, introverti mají tendenci být:
- Introspektivní, přemítavý, náchylný k pouštění se do představivosti, tvořivost a vnitřní život.
- Tiché, dokonce plaché a raději zůstávají bez povšimnutí.
- Málo náchylné k veřejným aktivitám a vedení lidí, skupinové úkoly nebo úkoly, které vyžadují socializační dovednosti, jako jsou večírky.
- Lidé jsou velmi spjati se svými emocemi, myšlenkami a způsobem pohledu na svět.
- Energičtější v situacích samoty a reflexe a méně energický v sociálních situacích.
Introverze a extraverze
Introverze je přesným opakem extraverze a zásadně se vyznačují tím, že extraverti upřednostňují sociální a vnější svět před vnitřním světem každého z nich, a proto „dobíjejí energii“, když jsou ve společenské aktivitě, tj. obklopený lidmi.
Extraverti proto méně inklinují k reflexi a vnitřní kontemplaci, protože se cítí pohodlněji při jednání se skutečným světem as ostatními.
Introverze a plachost
I když mohou jít ruku v ruce, uzavřenost a plachost vůbec nejsou synonyma. Jak jsme viděli, první je typologie osobnosti, obecná tendence, v níž lze nalézt velmi odlišné lidi, kteří však vždy tíhnou ke svému vnitřnímu světu před světem sociálním.
Neznamená to, že by nevěděli, jak jednat s ostatními, nebo že je pro ně obtížné navazovat přátelství, prostě situace sociálního tření nebo participace ve skupině vyžadují mnohem více energie než extroverti.
Naproti tomu plachost je sociální obtíž, která spočívá ve strachu zasáhnout nebo promluvit nebo nějakým způsobem upoutat pozornost. Stydliví lidé se obecně cítí nejistí, úzkostní a prožívají sociální situace se strachem: z odsouzení, z toho, že řeknou něco špatného, z odmítnutí atd.
Člověk tedy může být dokonale společenský a stydlivý, což mu nepochybně přinese více utrpení, než kdyby byl introvert, protože v hloubi duše se chce vystavovat sociálním situacím, ale trpí jimi kvůli své nejistotě.
Introverze je forma osobnosti, tedy obecný vzorec bytí. I když je stydlivost formou nejistoty, se kterou lze dokonale pracovat a kterou lze překonat, aniž by to znamenalo, že člověk přestane mít takovou osobnost, jakou má.