• Jaké jsou silné a slabé samohlásky?
• Dvojhlásky a pauzy

Vysvětlíme, co jsou silné a slabé samohlásky, jak se liší a jak mohou tvořit dvojhlásky nebo hiatusy.

Samohlásky jsou silné nebo slabé podle otevření úst při jejich vyslovování.

Jaké jsou silné a slabé samohlásky?

Podle fonetika Ze španělštiny se samohlásky rozlišují do dvou různých kategorií v závislosti na stupni otevření dutiny ústní při jejich vyslovování: na jedné straně silné samohlásky a na straně druhé slabé samohlásky.

Tyto kategorie se shodují s klasifikací používanou v mezinárodní fonetice: otevřené nebo nízké samohlásky a uzavřené nebo vysoké samohlásky podle kritéria, které odpovídá otevření úst a poloze jazyka v okamžiku jejich vyslovování.

• Silné samohlásky jsou pak takové, které vyžadují větší míru otevřenosti úst při jejich vyslovování a které fungují jako jádro slabiky, ve které se nacházejí. Odkazujeme na samohlásky „a“, „e“ a „o“.
• Naopak slabé samohlásky vyžadují podstatně menší otevření úst k výslovnosti a obvykle tvoří dvojhlásky za určitých podmínek polohy a tóniny. Odkazujeme na samohlásky "i" a "u" (a také z fonetického hlediska na "ü" a souhlásku "y", když je jejich zvuk samohláska, jako ve slově Král).

Toto fonetické rozlišení je ve španělském jazyce důležité, protože bude záviset na možnosti, jak uvidíme níže, mít dvojhlásky a mezera v rámci jednoho slova.

Dvojhlásky a pauzy

Rozlišení mezi slabými a silnými samohláskami má ve španělštině smysl, pokud jde o pochopení jejich akustických spojení (dvojhlásek) nebo jejich slabičných separací (hiátů).

Aby mohla existovat dvojhláska, tedy aby byly dvě španělské samohlásky vyslovovány nepřetržitě a tvořily neoddělitelnou součást téže slabiky, musí tyto samohlásky nutně být:

• Slabá samohláska a silná samohláska, v libovolném pořadí, jako v případech „nebe“, „žaloba“, „rychlý“ nebo „poskok“.
• Dvě nepřízvučné slabé samohlásky, i když jsou stejné, jako v případech „šíita“, „město“ nebo „péče“.

Naopak k pauzám nebo přerušením dvojhlásek dochází, když jsou dvě sousedící samohlásky:

• Dvě silné samohlásky, i když jsou stejné, jako v případech „padat“, „číst“, „loajální“ nebo „faul“.
• Silná samohláska a slabá samohláska, ale ta druhá s přízvukem, jako v případech „moje“, „smích“, „dítě“, „rakev“, „shromáždí se“ nebo „ozub“.