- co je fašismus?
- Charakteristika fašismu
- Původ fašismu
- Ideologie fašismu
- Fašismus a nacismus
- Dnešní fašismus
Vysvětlíme, co je fašismus, jeho původ, ideologii, jeho vztah k nacismu a další charakteristiky. Také dnešní fašismus.
co je fašismus?
Fašismus byl masové hnutí a politická ideologie, která ovládala různé části světa Evropa první poloviny 20. století, zejména v kontextu před r WWII. Navíc to mělo pozdější ohlasy a odezvy v jiných zeměpisných oblastech planeta.
Propagovaný fašismus a Stav autoritářský a totalitní, nedemokratický a militaristický, silně ukotvený v představách o vlasti a rase, což mělo za následek útlak a perzekuci menšin. Režimy Benita Mussoliniho (1883-1945) a Adolfa Hitlera (1889-1945) v Itálii a Německu jsou nejběžnějšími a typickými příklady státu. fašistický.
Přesná povaha a přesná definice fašismu jsou často diskutovány v Politologie. To je částečně způsobeno absencí a tradice fašistickou politiku (od svého zrodu ve dvacátém století) a také proto, že různé fašistické režimy, které existovaly, byly velmi neortodoxní ve svém metody a demonstrace, které spojuje pouze násilný a extremistický charakter.
Rozmanitost těchto režimů často ztěžuje nalezení společného nejméně společného rysu fašismu, což umožňuje jeho záměnu s diktatura vojenské, nebo že existují lidé, kteří tvrdí, že patřil k té či oné socioekonomické orientaci.
Tradičně je však fašismus vnímán jako antiliberální, krajně pravicová manifestace, která mobilizuje společnost celek proti skutečnému nebo imaginárnímu vnějšímu nepříteli, čímž se zavádí jakési „vojenské občanství“. Nicméně metoda a mluvený projev Specifika, ve kterých se to provádí, se mohou značně lišit.
Charakteristika fašismu
Fašismus má obvykle tyto vlastnosti:
- Je to nacionalistické a militaristické ideologické nebo politické hnutí s radikálním, násilným a konfrontačním duchem, které vyzdvihuje představy o vlasti a/nebo rase na úkor menšin, cizinců a všech, kteří jsou považováni za odlišné.
- Téměř vždy se odvolává na představy o čistotě, boji a vítězství a také se prohlašuje za dědice slavné minulosti, aby se vzpamatoval.
- Vybízí k organizaci nepravidelných nebo paralelních ozbrojených sil, s jejichž pomocí pronásledují své protivníky a vystavují společnost stavu zastrašování.
- Navrhuje model jediného, totalitního a autoritářského stranického státu, postaveného na domnělé neomylnosti Vůdce charismatický, který je uctíván osobnost.
- Ideologicky je často navrhován jako „třetí cesta“ mezi pravicí a levicí, což obecně znamená svévolné uplatňování praktik spojených s tím či oním trendem.
Původ fašismu
Počátky fašismu sahají do Itálie na konci 19. století, ve které existovala různá nacionalistická a revoluční hnutí různorodé ideologie, tzv. fascio (termín přeložitelný podle dělat, ve smyslu „svazku lictorů“, symbol republikánské autority ve starém Římě, nástroj tzv. fasces v latině).
Režíroval Benito Mussolini Fascio z Milána. Pod velením tohoto charismatického vůdce byla všechna tato hnutí v roce 1915 sjednocena v jediné národní hnutí. V roce 1919, po skončení První světová válka, byly znovu založeny jako Fasci italského bojového umění ("Italské bojové fascios").
Tato skupina vedla násilný a pouliční boj proti stávkujícím, levičákům a dalším politickým a sociálním skupinám, které považovali za nepřátele země. Jedním z jeho impulsů byl strach, že se to rozpoutá v národů Evropy jako proletářská revoluce ten, který se odehrál v roce 1918 v Rusku Carské, a to zplodilo komunistické Rusko.
Jak Mussoliniho hnutí získalo více politické důležitosti, zorganizoval se pro zabavení umět pod jménem Partito Nazionale Fascista ("Národní fašistická strana"). Jeho militanti vytvořili polovojenskou sílu nazvanou Dobrovolná milice pro národní bezpečnost, také známá jako canicie nere („Černé košile“), věnované akcím napadání, vražd a zastrašování jejich politických odpůrců.
Jeho moc byla tak velká, že Mussolini v roce 1922 donutil samotného italského krále Viktora Emmanuela III., aby mu po svém slavném pochodu na Řím předal faktickou moc. V Itálii začala éra fašismu. Při tomto vzniku různé organizací podobné napodobovaly estetiku a fašistickou organizaci téměř ve všech evropských zemích a v několika amerických zemích.
Tak vzniklo:
- Hnědé košileSturmabteilung nebo SA) Adolfa Hitlera v Německu, organizující se kolem vlastního charismatického vůdce a silného rasistického a antisemitského cítění.
- Modré košile (známé jako Španělská falanga) José Antonia Prima de Rivery ve Španělsku, militantů ultrakatolické a antikomunistické věci.
Další varianty se objevily také v Anglii, Kanadě, Francii, Rumunsku, Číně, Maďarsku, Brazílii, Mexiku nebo Spojených státech, z nichž některým se také podařilo převzít moc.
Triumf fašismu v Itálii, nacismu v Německu a frankismu ve Španělsku (ponořený do tragické španělské občanské války) vytvořil radikální politickou osu v meziválečné Evropě, jejíž vojenská a později územní expanze vyvolala druhou světovou válku.
Ideologie fašismu
V přísném smyslu není fašismus ani pravice, ani levice, ale nabízí se jako třetí cesta, stejně jako proti demokracie liberální kapitalista, jako dělnické hnutí a komunisty.
Obtížnost ideologické klasifikace fašismu však obvykle spočívá v tom, že uváděl do praxe myšlenky spojené s různými pozicemi na ideologickém spektru: znárodnění a regulace ekonomika za silný a nesmiřitelný stát, vyvyšování tradičních hodnot a čistotu národní identity, využívání otrocké či polootrocké práce ve prospěch spolupracujících soukromých společností atd.
Pro některé autory je fašismus poslední fází kapitalismus bezohlednější, schopný zcela zbavit práva okrajových sektorů populace a tak využívat je ekonomicky do smrt. Jiní jej považují za hnutí se socialistickými kořeny, náchylné ke znárodňování společnosti a jehož antimarxismus by mu nezabránil přijmout určité myšlenky sdílené s leninismem.
V každém případě je jednodušší definovat fašismus ideologicky tím, proti čemu se staví. Režimy tohoto typu jsou často neliberální, antimarxistické, antikomunistické, antidemokratické, antiintelektuální a antikapitalistické. To je doplněno různými stupni rasismus, šovinismus, nacionalismus, agrarismus a religiozita.
Fašismus a nacismus
Italský fašismus a německý nacismus byly sesterská hnutí, která vznikla z brutálního ekonomická krize z roku 1929 („Velká hospodářská krize“) a nespokojenost, kterou rozpoutala v jejich populacezbitý nedávnou první světovou válkou a otřesený vedení lidí jeho budoucích diktátorů Benita Mussoliniho a Adolfa Hitlera.
V obou případech dosáhli politické moci a reorganizovali společnost, jak chtěli, militarizovali občany a podkopali práva menšin, zejména Židů. Ve fašistické rétorice, zejména v Německu, byly tyto menšiny považovány za „méněcenné rasy“ určené k vyhlazení nebo zničení. otroctvíposkytnout nejsilnějším národům dostatečný „životní prostor“ (Lebensraum, podle Hitlerových vlastních slov) růst a vzkvétat.
Tyto myšlenky, jakési sociální překroucení darwinismu, je vedly k dobytí národů východní Evropy a budování koncentračních a vyhlazovacích táborů. Společně bojovali ve druhé světové válce proti pravomoci spojenci Francie, Anglie a Spojených států, jako je novorozenec Svaz sovětských socialistických republik.
Válku nepřežil ani fašismus, ani nacismus.První jmenovaný se dostal pod tlak spojenecké invaze na Sicílii v roce 1943, kdy sám italský král nařídil Mussoliniho zatknout. strategie podepsat příměří se spojeneckými silami. To donutilo nacistické Německo napadnout Itálii v záchranné operaci, čímž na severu země vznikla Italská sociální republika, loutkový stát nacistů.
V roce 1945 byla tato fašistická republika napadena spojenci a Mussolini se pokusil utéct se svou milenkou Clarou Petacci a dalšími hierarchy svého režimu přes hranici se Švýcarskem. Cestou je ale poznala hlídka italských komunistických partyzánů a zastavila je. Byli převezeni do Milána, kde byli veřejně popraveni.
Nacistický režim selhal ve své kampani za anektování území Sovětského svazu a také ve svém absurdním plánu svolat západní spojenecké národy pod svůj antikomunistický prapor.
V dubnu 1945 vstoupila Rudá armáda do Berlína, kde se Hitler uchýlil do svého bunkru poblíž říšského kancléřství. Tam diktátor a jeho milenka Eva Braunová spáchali sebevraždu a jejich těla byla zpopelněna jeho stoupenci, hodiny před porážkou a úplnou kapitulací Německa.
Dnešní fašismus
Často se mluví o obrodě fašismu pod názvem neofašismus nebo neonacismus. Několik evropských hnutí, která se objevila v 80. a 90. letech 20. století, se drželo této ideologie a projevovalo estetickou retro a sklon k pouličnímu násilí nacionalismus rasista. V politickém panoramatu svých zemí však neměly větší význam.
Na začátku 21. století se v zemích střední a východní Evropy, jako je Rakousko, Francie a Maďarsko, objevily různé krajně pravicové strany. V některých případech se jim podařilo získat moc prostřednictvím voleb.
Žádný z nich však ve skutečnosti nepředstavoval oživení fašistických postupů, ale spíše mnohem umírněnější verze, které však sdílejí rysy stejného ultranacionalistického a xenofobního cítění.