Vysvětlíme vám, jaký byl původ Zákona, jeho vztah k autoritě a první zákony. Také římské právo.
Císař Justinián sestavil římské právo v 6. století našeho letopočtu. C.Jaký je původ práva?
The že jo Je sada pravidla a principy, se kterými a společnost Odhodlaný člověk se rozhodne vládnout sám sobě, aby rozlišil mezi spravedlivým a nespravedlivým, řádem a chaosem, částečným a nestranným. Stejně jako mnoho jiných lidských vynálezů měl výchozí místo u nás Dějiny jako civilizace a jako druh.
Původ práva tedy nutně sahá až k prvním pokusům o vedení zemědělských společností lidstvo starověké ke společnému cíli, zaručujícímu sociální smír a jakýsi produktivní řád. Tímto způsobem by zákon povstal z rukou prvních primitivních forem Stav.
V době, kdy bylo nezbytné delegovat určité autority (náčelníky, krále, šamany, kněze) umětBylo také nutné určit, jaká budou pravidla nástupnictví uvedené moci, jaký bude její rozsah, formy, způsoby. Tímto způsobem a zvyk, způsob jednání, který byl zásadní pro zrod práva.
První normy a zákony byly uplatňovány a uchovávány ústně a byly pouze stručnými formulemi, které řídily výměnu nebo které řešily případné spory kolem vlastnictví mávat násilí. Ale jak se společnost stávala složitější, stávaly se i zákony složitější, a tak vyvstala potřeba mít je písemně, aby se zachovaly, nebo být příliš komplikované na to, aby si je zapamatovali.
První texty tohoto druhu, napsané na hliněných tabulkách a z mezopotámského starověku, byly:
- Urukginský zákoník (asi 2380 př. n. l.), který vládl ve starověku město Sumer z Uruku.
- Kód Ur-Nammu (asi 2050 př. n. l.), nařízený králem městského státu Ur.
- Slavný zákoník Hammurabi (kolem roku 1790 př. n. l.), diktovaný starobabylonským králem, který stanovil opatření, která mají být přijata jako trest za porušení, smrt nebo nespravedlivé chování.
Také ve starověké Číně byly formulovány různé skupiny zákonů, přinejmenším od 5. století před naším letopočtem. Dynastie Čchin (221-206 př. n. l.) je však jako první shromáždila a zformulovala do jediného dokumentu politického, vojenského, ekonomického, kulturního a ideologického charakteru.
Tak se zrodil kód Qin a sloužil jako opora zákona Qin, aplikovaného na sjednocenou čínskou říši a zděděného pozdějšími dynastiemi, jako byli Hanové, kteří jej spojili s principy konfusianismu.
K těmto příkladům bychom mohli přidat mnoho dalších ze starověkého Egypta nebo ze starověkých židovských národů (ještě dnes přítomných v Bibli) nebo z fénických obchodních zákoníků.
Ale na Západě to bylo římské právo ten, který skutečně způsobil rozdíl. Typický pro starověkou římskou republiku, měl složitost a kvalitu nezbytnou k provozu téměř tisíc po sobě jdoucích let, od prvních dokumentů, jako je Zákon XII. tabulek, až po právní kompilaci, kterou provedl císař Justinián v 6. AD. C. ( Corpus Juris Civilis).
Římské právo již rozlišovalo mezi veřejné právo Y soukromé právo. Upravoval tak záležitosti týkající se státu i soukromého života.
Považováno za Zdroje nejen zvykobvyklý, latinsky), ale také rozhodnutí římského senátu, prohlášení římských soudců, plebiscitů a také stanoviska právníků (tzv. iura). Později, když se republika stala císařstvím (v roce 27 př. n. l.), byly brány v úvahu i „říšské ústavy“, které vydal sám císař.
Jeho význam byl na Západě a ve světě takový, že většina současného systému mnoha národů pochází z římského práva. Samotné slovo „správný“ pochází z latinského slova directus, přeložitelné jako „rovný“ nebo „přímý“, ve smyslu „to, co se nevychyluje na jednu či druhou stranu“.
Většina evropských právních kodexů pochází z římského práva, a tedy i těch, které se o staletí později prostřednictvím tzv Imperialismus a Kolonialismus a pravomoci Evropané se rozšířili po celém světě.