Vysvětlíme, co je to psychopatologie a psychické poruchy. Biomedicínský pohled a příklady psychopatologických poruch.
Psychopatologie studuje duševní choroby.Co je psychopatologie?
Psychopatologie je disciplína která analyzuje motivací a zvláštnosti duševních chorob. Tato studie může být provedena s různými přístupy nebo modely, mezi nimiž lze zmínit biomedicínský, psychodynamický, sociálně-biologický a behaviorální.
Slovo psychopatologie může odkazovat se na:
- Tato oblast Zdraví který popisuje a systematizuje změny, ke kterým dochází v chování Lidé a které nelze vysvětlit zráním nebo vývojem jednotlivce a jsou známé jako psychické poruchy.
- Do studijní oblasti psychologie která se zaměřuje na studium těch nezdravých stavů mysli jednotlivců, jak jsme již zmínili.
Z toho vyplývá, že jakýkoli chování který způsobuje nepohodlí, určitou překážku nebo invaliditu jako důsledek zhoršení kognitivních mozkových funkcí, lze věrohodně nazvat psychopatologií.
Psychopatologie je disciplína, která studuje abnormální, deviantní, nepřizpůsobivé, narušené, dezorganizované atd.; jehož zájem je zaměřen na povahu a příčiny abnormálního nebo psychopatologického chování a je kladen jako objektivní hlavní odhalit zákony, které regulují abnormální nebo patologické chování prostřednictvím vědecká metoda.
Zájem psychopatologie spočívá v povaze a příčinách abnormálního nebo psychopatologického chování. Je však obtížné absolutně a s úplnou přesností určit, co by se mělo chápat pod pojmem abnormální nebo psychopatologické chování, a proto je užitečné vědět, jaká jsou kritéria nebo parametry, které nám umožní vstoupit na pole abnormálního nebo psychopatologického.
Biomedicínský pohled na psychopatologii
Biomedicínský pohled psychopatologie řeší duševní poruchy jako každý jiný druh onemocnění, vezmeme-li v úvahu, že psychopatologické změny jsou způsobeny základními biologickými abnormalitami (genetickými, biochemickými nebo neurologickými). Léčba by proto měla být zaměřena na nápravu těchto organických kořenových abnormalit.
V tomto smyslu lze říci, že abnormální chování je onemocnění, které trpí patologickým fungováním některé části těla. Tato onemocnění souvisejí se změnami v části mozku, které mohou být anatomické (velikost nebo tvar určitých oblastí mozku nejsou v rámci normálních kánonů) nebo biochemické (kdy mají biochemické prvky, které přispívají k fungování neuronů, svou funkci změněnou).
Psychopatologie chápe, že duševní poruchy mohou být:
- organické Ty, které mají zjevné fyzické příčiny, jako je Alzheimer.
- Funkční. Nukleují abnormální vzorce chování, které nenabízejí žádné konkrétní důkazy o organických abnormalitách v mozku.
Příklady psychopatologických poruch
V případě psychopatologických poruch, které se rozvinou v dětství, dětství nebo dospívání jedince, můžeme konstatovat, že existuje několik typů, mezi které patří:
- Mentální retardace.
- Poruchy komunikace (fonologické, koktání atd.)
- Pervazivní vývojové poruchy.
- Poruchy učení se.
- Tikové poruchy.
- Poruchy příjmu potravy a příjmu potravy.
V případě vývojových poruch jsou zahrnuty ty, které předpokládají, že dotyčný jedinec trpí postižením na různých úrovních. V rámci této kategorie vyniká např. autistická porucha, která začíná v dětství a je přeložena do řady postižení jak v oblasti psychické, tak i v oblasti chování.
Pět smyslů je postiženo abnormalitami u autistů, kteří se navíc vyznačují tím, že jsou tiší, téměř se nesmějí, mají omezení z hlediska Jazyk Y sdělení a na fyzické úrovni mají řadu nedostatků v lateralizaci.
Stejně tak v rámci psychopatologických poruch vývoje existuje i ta známá jako Rettova porucha, která se vyskytuje u ženského pohlaví a do jisté míry připomíná autismus. Mentální retardace a postižení pohybové koordinace jsou dva charakteristické znaky pacientů s tímto syndromem, který předpokládá, že mají v mnoha smyslech těžké postižení.
Nakonec je zajímavé poznamenat, že behaviorální model psychopatologie nezaznamenává rozdíly mezi patologickým chováním a normálním chováním, protože obojí je výsledkem učení podmíněného prostředím resp. životní prostředí. Velký význam se proto přikládá spíše vlivům prostředí než biologickým nebo genetickým. Léčba v tomto modelu se točí kolem zjevné i odvozené modifikace chování.