Vysvětlujeme, co je to mezilidská komunikace a jaké kódy ji ovlivňují. Kromě toho prvky, které obsahuje.
Co je to mezilidská komunikace?
Mezilidská komunikace se nazývá výměna informace který se obvykle vyskytuje mezi lidmi, kteří sdílejí fyzický prostor, to znamená, kteří spolubydlí, a proto se ocitli v potřebě vysílat a přijímat zprávy, aby regulovali nebo organizovali soužití. To se může týkat různých oblastí, jako je domov, práce, ulice atd.
Hovoříme-li o mezilidské komunikaci, nenarážíme však pouze na tu verbální, tedy na tu, kterou provádí Jazyk. Je jasné že Lidé odlišujeme se od zvířat právě kvůli naší schopnosti organizovat a komunikovat naše realita pomocí systému znaků znázorněných zvukově a graficky (mluvený a psaný jazyk), ale nejen tímto mechanismem si informace předáváme sami.
Například mezilidskou komunikaci ovlivňují i jiné typy kódů, jako je proxemika („osobní prostor“), pragmatika (kontextový obsah), řeč těla a další formy neverbální komunikace které však dvěma lidem umožňují sdílet určité smysly a významy.
Mnohokrát toto sdělení Neverbální probíhá bez zohlednění vědomí, tedy automaticky nebo symptomaticky, bez výslovného záměru emitenta. To se děje například při flirtování.
Mezilidskou komunikací tak rozumíme soubor přenosových vztahů a kódování informací, ke kterému dochází mezi dvěma nebo více lidmi, nebo dokonce soubor schopnosti že člověk musí takové vztahy řešit.
Například, když řekneme, že někdo „má hrozné vztahy“, Chceme tím říct, že tento typ komunikační situace je pro něj náročný nebo z něj většinou špatně vychází, bez ohledu na to, o jakou oblast se jedná.
Komunikační prvky
Je třeba poznamenat, že každý komunikační proces se skládá z řady prvků, kterými jsou:
- Vysílač. Ten, kdo vysílá zprávu, tedy ten, kdo uvádí do pohybu komunikační mechanismus. Odesílatel, s výjimkou určitých jednosměrných kontextů (ve kterých komunikace proudí pouze z jedné strany na druhou), tuto roli obvykle nehraje pouze, ale střídá ji s rolí příjemce: například mluvení a poté naslouchání.
- Přijímač. Podobně je příjemcem ten, kdo přijme přenášenou zprávu a dekóduje ji, aby získal informace uvnitř. V případě řečového aktu je ekvivalentní k posluchači. Opět platí, že příjemce nikdy nezůstává čistě pasivní, ale střídá pozice s odesílatelem.
- Kanál. Fyzické médium použité pro přenos zprávy. Může to být on vzduch přes který zvukové vlny putují, může to být papír, na kterém je zpráva vytištěna, nebo mnoho dalších prostředků. Pro komunikaci musí být kanál bez překážek nebo bariéry a k dispozici k použití.
- Kód. Každá zpráva má kódování, tedy klíč k pochopení a uspořádání jejích smyslů. Tyto klíče nazýváme například ve verbálních jazykových jazycích nebo jazycích: konvenční, sociální uspořádání znaků, které tvoří jazyk. Aby mohla komunikace probíhat, musí kód zprávy zpracovat odesílatel i příjemce.
- Zpráva. V této souvislosti je zprávou obsah informace, tedy to, co chcete příjemci předat, ať už je to cokoliv.