Vysvětlíme, co je to emoce, její funkci a jaké jsou hlavní a vedlejší. Také rozdíly v pocitech.
Emoce jsou psychologické a fyziologické jevy.co je to emoce?
Emocí nazýváme určité typy psychologických a fyziologických jevů, které se v našem projevují chování, naše vjemy desátník a náš povědomí, jako adaptivní reakce na důležitý podnět. Jinými slovy, jsou to duševní i tělesné reakce na daný podnět nebo jejich soubor, integrované do našich primárních systémů chování.
Emoce jsou složité a rozmanité, a to do té míry, že obvykle mluvíme o „emocionálním životě“ nebo o naší „emocionální stránce“, protože někdy mohou být v rozporu s vědomím nebo se mu vyhnout. Nesmíme je však zaměňovat s pocity: ty jsou trvanlivější v čase a jsou právě důsledkem, externalizací emocí.
Emoce jsou součástí toho, kým jsme, a jsou společné všem Lidéa dokonce i mnoho vyšších zvířat. I když se proti nim tradičně staví rozum, počínaje tím, že se jím musíme vždy řídit a nenechat se unést emocemi, pravdou je, že ani je nelze popřít.
Typy emocí
Podle odborníků existují dva typy emocí:
Základní neboli primární emoce jsou univerzální pro všechny kultur a zdá se, že jsou biologicky zapsány v našich tělech:
- Radost jako dítě, když dostává dárek k Vánocům.
- Rozzlobený, jako člověk, kterého na veřejnosti urážejí.
- Strach, jako když ho pronásleduje obrovský vzteklý pes.
- Smutek, jako člověk, který ztratí milovanou osobu.
- Překvapte, jako někdo, kdo je ohromen kouzelným trikem.
- Hnusné, jako někdo, kdo ochutná shnilé ovoce.
Z těchto šesti emocí se skládá skutečné panorama sekundárních emocí, ve kterých se kombinují různé aspekty primárních emocí, které se projevují podle naučených sociálních, kulturních a osobních kódů, i když v nich vždy budou stopy emocí primárních. školy, které je zrodily.
Sekundární emoce lze podle některých úhlů pohledu chápat jako pocity. Jsou to složitější a intelektuálně vytříbenější emoce, mají důležitou kulturní a tradiční složku, takže se mohou výrazně měnit ve výrazu v závislosti na osoba nebo z skupina člověk.
Některé sekundární emoce jsou:
- Vina, jako někdo, kdo neúmyslně ublížil příteli.
- Nedůvěra, jako někdo, komu je nabídnuta velmi dobrá nabídka, aby to byla pravda.
- Nuda, jako dítě, které je nuceno být nerušený v tátově pracovně.
- Lásku, jakou cítíme ke svým příbuzným nebo ke svým partnerům.
- Melancholie, jako „smutné štěstí“, které nám dává pohled na staré fotografie.
- Klid, jaký pociťuje člověk, který se uvolní na klidném místě.
- Spokojenost, například ta, která nám dává splnit dlouho vytoužený cíl.
K čemu jsou emoce?
Emoce jsou krátké, intenzivní reakce na příjemné či nepříjemné podněty, které ve svém životě zažíváme. Jejich role je adaptivní, to znamená, že nám pomáhají vypořádat se s větším či menším úspěchem se vším, co se kolem nás děje a co nás ovlivňuje. Obecně lze jeho účel shrnout takto:
- Reagovat na vnější podnět. Emoce nás rychle disponují, abychom se s nimi vyrovnali zkušenosti které nás hluboce ovlivňují. To lze snadno vnímat například strachem, který nás upozorňuje na možné nebezpečí; nebo hněv, který nás nutí reagovat násilí k přepadení. Obojí ovlivňuje tepovou frekvenci, okysličení krve a připravuje nás na obranu nebo útěk.
- Komunikujte společensky o tom, co jste zažili. Protože je nemožné vědět, co si ostatní myslí, fyzické a behaviorální projevy emocí nám poskytují užitečné vodítko o tom, jak se cítí, a to nám umožňuje lépe se vcítit a komunikovat. Ve skutečnosti se emoce, jako je smutek, projevují slzami a obličejovými gesty, které ostatní rychle rozeznají a posouvají je směrem k empatie, soucit a může je pozvat na pomoc.
- Motivujte vstřícné chování. Podobně příjemné emoce posilují určité chování nebo jednání pro nás a ty, kteří tvoří naše sociální prostředí. Radost je například emoce, kterou aktivně vyhledáváme a kterou se odměňujeme, když splníme a fotbalová branka nebo dosáhneme něčeho, co jsme si předsevzali. Smutek ve stejném smyslu může sloužit k odrazování od „nevhodného“ chování.
Emoce a pocity
Emoce a pocity je třeba rozlišovat, i když se obě slova často používají jako synonyma na Hovorový jazyk. Ve skutečnosti jde o dvě strany téže mince.
Na jedné straně jsou však emoce hluboké a přechodné reakce, které nejen mění naši psychiku, ale také spouštějí fyziologické reakce těla. Pocity jsou ze své strany plodem racionálního vnímání emocí, to znamená, že k nim dochází, když si uvědomujeme své emoce, a proto jsou trvalejší a složitější.
Například hněv můžeme identifikovat jako velmi silnou primární emoci: rychle proudí, ovlivňuje naše tělo a naše chování, a jakmile podnět, který ho spustil, včas zanechá, zmizí. Vina se pak obvykle objeví, když si uvědomíme, co jsme udělali nebo řekli ve chvíli, kdy nás ovládl hněv. Vina by se tak stala pocitem, protože je v ní zahrnuta racionalita.
Emocionální reakce
Emoční reakce nazýváme, jak už její název napovídá, ty typy reakcí, které jdou ruku v ruce s emocemi, zejména těmi primárními. Emoce, jak jsme viděli, nás vždy vyzývají k jednání: ať už fyzicky, sociálně nebo behaviorálně, mobilizují nás, a to, co děláme, abychom je externalizovali, jsou přesně emocionální reakce.
Reakce tohoto typu mohou být násilné, vášnivé a nepříliš racionální, nebo mohou být jen profiltrovány sítem vědomí, aby byly lépe zvládnutelné a sociálně korektní.
Například hněv se vztahuje ke všem lidským bytostem, ale ne všichni jdeme fyzicky napadnout osobu, která nám to dala pocítit, ale můžeme - do určitého bodu - modulovat své reakce a vyjádřit hněv prostřednictvím jiných procesů, které z dlouhodobého hlediska nám nepřinese tolik komplikací a nepříjemností.