• Co je to inhibice?
• Inhibice v psychologii
• Inhibice v biologii
• Inhibice v zákoně

Vysvětlíme, co je inhibice a jaké mohou být její příčiny. Navíc jeho význam v psychologii, biologii a právu.

Inhibice může být způsobena vnějšími nebo vnitřními faktory.

Co je to inhibice?

Inhibice, účinek inhibice nebo inhibice sebe sama, je akce prevence, potlačení nebo zákazu akce, zvyk nebo vysoká škola. Termín je často používán v oblastech psychologie, biochemie a že joa pochází z latinského slovesa inhibovata se kterým se dříve označovalo působení veslování proti pohybu člunu, aby se zpomalil nebo zastavil jeho postup.

Inhibice může být motivována faktory nebo silami vně jedince nebo faktory, které jsou mu vlastní, a v druhém případě lze hovořit o sebeinhibici. V obou případech je však výsledkem zdržení, bránění nebo ztížení jednání nebo a chování, které lze následně považovat za inhibované.

Inhibice v psychologii

Z psychologického hlediska je inhibice chápána jako pozastavení nebo potlačení chování jedince, a to buď vnějšími kontextovými faktory, nebo vnitřními emocionálními či psychickými faktory. Tento duševní jev lze chápat dvěma velmi odlišnými způsoby, jedním více „pozitivním“ a druhým více „negativním“, tedy jedním, který sociálnímu výkonu prospívá, a druhým, který mu brání.

• V prvním případě je inhibice chápána jako exekutivní funkce poznávací to nám umožňuje nereagovat automaticky nebo nevědomě na podnět, ale jsme schopni určité reakce potlačit, abychom je provedli v příhodnější chvíli, nebo je úplně potlačit a nedat jim cestu ven. To je klíčem k sociálnímu smíru a komunitnímu zacházení.
• Ve druhém případě je naopak inhibice chápána jako zhoubný psychologický faktor, který brání volnému sociálnímu cvičení a vede jedince k potlačování výrazy naprosto normální jeho povaze. Tito inhibovaní lidé mají tendenci se stáhnout a společensky izolovat v důsledku nějakého typu sociálního traumatu nebo nedostatku sebevědomí nutné prosadit se před ostatními.

Inhibice v biologii

Kompetitivní inhibice zabraňuje navázání substrátu na enzym.

V oblasti biologie a zvláště biochemie se pojem inhibice vztahuje na znemožnění nebo přerušení řízených chemických reakcí v důsledku působení určitých protein (enzymynapříklad) nebo farmakologické látky. Ve skutečnosti je to termín široce používaný v lékařské a farmakologické oblasti: mnoho léků inhibuje určitý protein nebo určitý proces.

Biochemická inhibice může být tedy dvou různých typů:

Inhibice enzymu, která spočívá v působení molekul specifické schopné vázat se na enzym (tj. specializovaný protein s katalytickými funkcemi v těle), snížit intenzitu jeho působení, to znamená, že je zeslabuje. Tento typ účinku je velmi běžný u pesticidů a léků, protože jakmile jsou tyto molekuly zavedeny do organismu, přesně modifikují chování přírodních enzymů, k lepšímu nebo horšímu. Tyto inhibiční procesy mohou být postupně tří typů:

• Kompetitivní inhibice, kdy inhibiční látka zaujímá místo obvyklých substrátů, se kterými enzym interaguje, a brání mu v plnění jeho obvyklé role.
• Nekompetitivní inhibice, kdy inhibiční látka nebrání kontaktu mezi substrátem a enzymem, ale snižuje jeho účinnost prostřednictvím paralelních biochemických procesů.
• Smíšená inhibice, kdy inhibiční látka nebrání vazbě substrátu a enzymu, ale působí jako most mezi nimi, to znamená, že modifikuje nebo moduluje uvedenou interakci, pokud to koncentrace substrátu dovolí.

Laterální inhibice je mezitím neenzymatický buněčný postup, při kterém a buňka inhibuje další sousední v jeho růstu, diferenciaci nebo aktivitě, a tak vykonává určitý typ buněčné kontroly prostřednictvím signální dráhy Notch (tj. mezibuněčnou komunikaci prostřednictvím výměny transmembránových proteinů).

Inhibice v zákoně

V oblasti práva a právního jednání se inhibicí rozumí jednání, které brání soudní instanci (soudci, soudu apod.) ve výkonu její role v konkrétním případě s ohledem na to, že je jí znemožněna ztráta nestrannost nebo nedostatek kompetence.