Vysvětlíme, co je soudní proces v právu, jak se řídí a kdo zasahuje, a také charakteristiku každého typu soudního řízení.
Co je to soud?
v že jo a právních věd, soudní diskuse se nazývá proces mezi stranami zúčastněnými v a konflikt zájmu, podléhající arbitráži, tedy mediaci, soudu Spravedlnost. Tyto typy událostí jsou běžné v právním životě každého národ a vždy se řídí ustanoveními aktuálního právního řádu, v zákonném, oficiálním a legitimním rámci.
Žaloby jsou v první řadě způsobem řešení konfliktu v rámci zákony které řídí a definují společnost. To znamená, že jsou způsobem mírového a formálního řešení sporu, ve kterém mají zúčastněné strany odpovídající zastoupení a mohou prezentovat svá stanoviska a čekat na instituce co drží plná moc přišel do a závěr, tedy k výkonu spravedlnosti.
Slovo soud pochází z latiny iudicium, přeložitelné jako „verdikt“ a složené podle slov ius („Zákon“) a dicare ("uvést"). Zatímco toto odkazuje na judikatura, tedy akt rozhodnutí, co je v souladu se zákonem, a poukázání na to, obecně řečeno, rozsudek se považuje za synonymní právního procesu.
Jinými slovy, veřejný procesní úkon se nazývá „soud“, ve kterém soud uvítá obžalované a obhájce a stanoví základy pro řešení sporu.
Jakékoli soudní řízení musí být provedeno před příslušnými orgány soudnictví a Stav, jehož judikatura nebo rozhodovací způsobilost ve věci je přiměřená a zároveň garantem toho, že řešení konfliktu se co nejvíce blíží tomu, co stanoví zákon. Do soudního procesu jakéhokoli typu zasahují dva jasně odlišení aktéři:
- Strany, což jsou strany sporu, jejichž neschopnost vyřešit jejich problémy spravedlivým způsobem vede ke spravedlivému soudu. Tyto strany jsou obvykle dvě: žalobce nebo žalobce, který je tím, kdo požaduje zásah spravedlnosti; a žalovaná využila svého práva na obhajobu. Oni mohou být přírodní lidé nebo od organizací (prostřednictvím svých mluvčích nebo zákonných zástupců) a každý má obvykle své svědky a důkazy, které argumentují v jeho prospěch.
- Soudce, kdo je osoba státem oprávněný vykonávat judikaturu jeho jménem s ohledem na jeho znalost zákonů a jeho prokazatelné zkušenosti s řízením soudní instituce. Tito jsou součástí hierarchické struktury soudců a ministrů spravedlnosti, která sahá od těch, kteří se účastní sousedských sporů, až po soudce Nejvyššího soudu. V některých případech a soudních systémech jsou soudci často doprovázeni porotou složenou z občanů vybráni náhodně, aby doprovázeli soudcovu práci a dosáhli veřejného rozhodnutí o konfliktu.
Druhy soudů
Soudní řízení mohou být různého typu v závislosti na způsobu jejich konání (například ústní a písemné, v závislosti na tom, zda strany zasahují osobně nebo zda je vše řešeno prostřednictvím dokumentace), nebo v závislosti na odvětví práva podílí se na hledání spravedlivého řešení. V druhém případě můžeme rozlišovat mezi:
- Trestní soud, kdy se soud koná jako odpověď na a zločin veřejné nebo zavinění třetí strany takovým způsobem, že se to považuje za trestný čin postižitelný podle zákona a zasluhuje odškodnění obětí a trest ze strany státu pachatelům trestné činnosti. Tyto žaloby se obvykle týkají vražd, loupeží, podvodů atd.
- Občanskoprávní žaloba, kdy se strany obrátí na stát, aby rozhodl o záležitostech svého občanského života, jak veřejného, tak soukromého, v naději, že se situace právně změní nebo že druhá strana bude nucena provést nějaký druh úkonu. Příkladem těchto soudních sporů jsou nároky z rozvod, o neplatnosti smlouva nebo nároky na náhradu škody, mimo jiné.
- Sporná-správní žaloba, kdy jedním z žalovaných je samotný stát nebo některá z jeho institucí či organizací a žalobcem je fyzická nebo právnická osoba, která se domnívá, že činnost státu porušila její práva nebo byla nesprávná. K těmto soudům obvykle dochází, když jsou již administrativní cesty vyčerpány, jako poslední instance spravedlnosti pro občana před státní mašinérií. Příkladem jsou žaloby na neplatnost správních opatření nebo žaloby o korupce, mezi ostatními.
- Pracovněprávní žaloba, kdy vztah podléhající uvážení státu má pracovní povahu, to znamená, že souvisí s prací, profesní činností nebo sociálním zabezpečením pracovníků. Tyto typy řízení jsou vždy veřejné a logicky je jednou ze zúčastněných stran obvykle zaměstnavatel a druhou zaměstnanci nebo jejich odborové či zastupitelské orgány. Příkladem tohoto typu žalob jsou mimo jiné žaloby na neoprávněné propuštění, inspekce práce a žaloby za nedbalost.